jazz, uran, města a řeka...

kawi se zbláznil....leze na nej jaro, hormony nebo jen zase ztratil hlavu, jak je jeho zvykem...kazdopadne to je krasne, plne měst, řek, cest, obrů a stavitelů a jazzinek a je tam i ryšavý velitel a královna, která ho zbožňuje...je to pohadka, spis nez realita vsednich dni, je to něha a dotek a záplava slov a vlasů a nesmělé úsměvy a jiskřičky v očích a duhové deky v čajovně a okna dokořán a spousta coby kdyby a budoucnost někde v dáli a jizvy, co jsou chloubou válečníka a bohatý svět duše a čisté srdce, co těm jizvám za život vděčí a pocity dávno nezažité a touhy už dlouho neprobuzené a naděje na lepší zítřek...nechte si ten svuj svet a dejte mi cas zit ten muj, ze stripku snu, prchavych okamziku stesti a spousty touhy a odhodlani sestavim si svoji realitu, hlavu tam nekde v oblacich a nohy davno nestojici na zemi, tak jak to mam rad...

do toho ziji svuj bezny zivot jako kdysi, chodim do prace, siji jako divy, abych mel na provoz shareenova a po nocich vysedavam u kompu a ve dnech si nadavam, ze nemam naspáno a zas druhou noc sedim u kompu zas a rikam si, ze spat mohu v hrobe, casu dost...deji se zmeny a mozna to nic neni a mozna to zmeni cely svet, alespon ten muj...